BURAN
V letošním roce uplynulo již patnáct let od prvního a zároveň posledního letu sovětského raketoplánu Buran. Tento raketoplán se začal vyvíjet v sedmdesátých letech a mělo se jednat o mnoho násobně použitelnou loď která měla sloužit k nejrůznějším účelům.
Hlavní úkoly sovětského raketoplánu BURAN
- Plnění úkolů v souvislosti s obranou státu
- Vynášení různých objektů na oběžnou dráhu kolem Země, jejich obsluha
- Vynášení jednotlivých modulů a personálu za účelem budování velkorozměrových
zařízení na oběžné dráze kolem Země a meziplanetárních komplexů
- Doprava na Zemi porouchaných družic či objektů, nebo družic, u nichž byly vyčerpány energetické zdroje
- Zkoušky zařízení a technologií kosmické výroby a doprava produktů na Zemi
- Přeprava nákladu a pasažérů na lince Země - vesmír - Země.
S výrobou se počítalo ještě s pěti mnoho násobně použitelnými raketoplány.
Předpokládaná jména raketoplánů
Raketoplán 1.01 = Buran (Sněhová Bouře / Vánice)
Raketoplán 1.02 = Ptichka (Malý Pták)
Raketoplán 2.01 = neznámý (možná Baikal (Typhoon )).
Raketoplán 2.02 = neznámý
Raketoplán 2.03 = neznámý
První start raketoplánu Buran se plánoval na 29.10.1988 start rakety měl proběhnout na nove postaveném startovacím komplexu na kosmodromu Bajkonur start rakety byl počítačem přerušen 51 sekund před zážehem motorů rakety Eněrgija vzhledem nedostatečnému odklonění plošiny pro havarijní evakuaci posádky. První start sovětského raketoplánu se tedy uskutečnil až 15.11.1988. Ve 03.00.00 UT odstartoval z kosmodromu Bajkonur pomocí nosné rakety Eněrgija sovětský raketoplán Buran k prvnímu kosmickému letu v plně automatickém režimu. Ve výšce 40km se oddělily po dvojicích čtyři bloky prvního stupně, ve výšce 160 km došlo pak k oddělení 2. stupně, který zanikl kolem 03.40 UT v atmosféře nad Tichým oceánem Raketoplán, letící po balistické dráze, byl dvěma manévry v 03.36.19 UT a v 03.47 UT naveden na víceméně kruhovou dráhu ve výšce 251 až 260 km. Kde mohl vykonat pouze dva oběhy kolem země kvůli omezení paměti počítače. Po vykonání mise byl raketoplán naveden na přistání Do atmosféry vstoupil přibližně nad 15° z. d., 23° s. š. Jeho tepelnou ochranu zajišťovalo téměř 38 000 keramických destiček. Závěrečná fáze sestupu byla řízena mikrovlnným naváděcím systémem. Raketoplán byl doprovázen letadlem MiG-25U. V 06.25 UT Buran přistál rychlostí asi 310 km/h na nové přistávací dráze kosmodromu Bajkonur. Pro zvýšení účinnosti brždění bylo použito pomocných padáků s plochou 75 m2.
Při příliš špatné počasí, se nacházela v Československu ve vojenském prostoru Ralsko záložní dráha. Dráha byla pro tento účel rozšířena na 80 metrů a prodloužena na 2 400 metrů.
Ačkoli první okružní let Buran byl bezobslužný a demonstroval hodně slibu. Autopilot, který přistál s raketoplánem byl schopný překonat silný boční vítr. Také z celkového počtu 38 000 keramických destiček chybělo pouze 5. Ale vzhledem k politickým změnám v bývalém Sovětském svazu a současně ke světovým politickým změnám ztratil raketoplán Buran své opodstatnění. Své sehrál i nedostatek finančních prostředků v Rusku po rozpadu Sovětského svazu. Další start raketoplánu se stále odkládal, až byl nakonec celý projekt včetně rakety Eněrgija zrušen.
V době, kdy již bylo jasné, že se Buran nedočká dalšího startu, jeho tvůrci prohlásili: "Vyvíjeli jsme mnohonásobně použitelný dopravní prostředek, avšak vyrobili jsme raketoplán na jedno použití."
A tak historie raketoplánu Buran a rakety Eněrgija skončila absolvováním jediného startu na oběžnou dráhu kolem Země. Vzhledem k technickým parametrům a konstrukci si tento projekt takový osud snad ani nezasloužil.
Původní raketoplán je umístěný v Rusku a testovací model se nachází v Sydney
|
Parametry letu raketoplánu Buran. |
|
|
|
|
|
15.11.1988
3.00 UT |
|
|
15.11.1988
6.25 UT |
|
|
Délka
letu |
3 h 25 min |
|
Počet
obletů |
2 |
|
Výška
dráhy |
252 - 256 km |
|
Sklon |
51.6 ° |
|
Perioda |
89.45 min |
|
Technická data
raketoplánu Buran. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Délka |
36 |
|
m |
|
Výška |
16 |
|
m |
|
Průměr trupu |
5,6 |
|
m |
|
Průměr nákladového
prostoru |
4,7 |
|
m |
|
Délka nákladového prostoru |
18,3 |
|
m |
|
Rozpětí křídel |
24 |
|
m |
|
Plocha křídel |
250 |
|
m2 |
|
Plocha brzdících padáků |
75 |
|
m2 |
|
Hmotnost - při startu |
105 |
|
t |
|
Hmotnost - při přistání |
82 |
|
t |
|
Objem kabiny |
73 |
|
m3 |
|
Posádka |
2 až 4 |
|
|
|
Cestující |
6 |
|
|
|
Délka letu |
od 7 do 30 dnů |
|
dnů |
|
Přistávací rychlost |
340 |
|
km/h |
|
Délka dojezdu |
1100 až 2000 |
|
m |
|
Plánovaná životnost |
100 |
|
startů |
|
Počet destiček tepelné
ochrany |
38 000 |
|
ks |
Eněrgija
Raketa byla vyvinuta po ukončení programu měsíční
superrakety N-1. K centrálnímu druhému stupni na kapalný kyslík a vodík jsou
připojeny 4 silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosen. Startovací
bloky obsahují každý 4 motory RD-170.
Motor RD-170 je výkonem srovnatelný s motorem F-1, použitým v prvním stupni
rakety Saturn V. RD-170 je čtyřkomorový motor s dodatečným spalováním
generátorového plynu. Pracovní tlak ve spalovací komoře je 24,5 MPa, maximální
tah 7904 kN. Specifický impuls při zemi činí 3020 Ns/kg, ve vakuu 3295 Ns/kg.
Čtyři kyslíko-vodíkové motory RD-120 druhého stupně každý o tahu téměř 2 MN a
specifický impuls přes 4400 Ns/kg. Nosnost rakety Eněrgija na nízkou dráhu je
nejméně 88 000 kg. Startovní hmotnost cca 2400 tun, celková délka 81 m. První
start 15.05.1987 nebyl zcela úspěšný a užitečné zatížení nedosáhlo plánovanou
oběžnou dráhu. Druhý a poslední start se uskutečnil 15.11.1988 a raketa
Eněrgija při něm úspěšně vynesla na oběžnou dráhu raketoplán Buran k jedinému,
bezpilotnímu, ale úspěšnému tříhodinovému letu.
Pro srovnání s americkou nosnou raketou která se skládá z velké palivová nádrž (ET - External Tank) na jedno použití a dva boční startovací motory (SRB - Solid Rocket Booster) na tuhou pohonnou látku, které se odhazují po dvou minutách činnosti. Sestava tvoří jeden celek, který se nedá použít k jinému účelu. Nosná raketa Eněrgija, která ve všech stupních používala kapalné pohonné látky, byla od začátku konstruována tak, že mohla sloužit pro vypouštění nákladů, jak v automatickém nebo pilotovaném režimu.
|
Technická data nosné rakety Eněrgija |
|
|
||
|
|
|
|
|
|
|
Výrobce |
SSSR,
NPO Energomaš, KB Chimavtomatika |
|
||
|
Zahájení
/ Ukončení |
1987
/ 1988 |
|
|
|
|
Počet
stupňů |
2 |
|
|
|
|
Délka |
58,7
m |
|
|
|
|
Max.
průměr |
16,1
m |
|
|
|
|
Hmotnost |
2
398 000 kg |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1. stupeň |
|
|
2. stupeň |
|
|
Označení
motoru |
RD
- 170 |
|
Označení
motoru |
RD
- 120 |
|
Délka |
39,8
m |
|
Délka |
58,7
m |
|
Max.
průměr |
3,9
m |
|
Max.
průměr |
7,8
m |
|
Vzletová
hm. |
4×382
000 kg |
|
Vzletová
hm. |
870
000 kg |
|
Prázdná
hm. |
4×34
500 kg |
|
Prázdná
hm. |
48
000 kg |
|
Počet
komor |
4 |
|
Počet
komor |
1 |
|
Počet
motorů |
4×RD
- 170 |
|
Počet
motorů |
4×RD
- 120 |
|
Doba
činnosti |
145
s |
|
Doba
činnosti |
480
s |
|
Tah |
7259
kN (atmos.) |
|
Tah |
1567
kN (atmos.) |
|
7911
kN (vakuum) |
|
1962
kN (vakuum) |
||
|
Tlak |
24,517
MPa |
|
Tlak |
15
MPa |